3.Hororová noc

17. 11. 2011 | † 16. 12. 2011 | kód autora: p1N

 S Lucy jsme se nejdříve vydali do kuchyně kde jsme si chtěli vybrat na večer jídlo k hororu který Lucy stáhla. Samozřejmě že jsme si nevybrali nic jiného než chipsy, popcorn, colu... Vyházeli jsme si to všechno na linku a šli jsme do Lucyina pokoje připravit věci na večer. Příjemně jsme se bavily. a bavily... Až bylo 8 hodin. 

"Lulu, kde máte koupelnu? V tomhle přestavěném domě se nevyznám.." zeptala jsem se kamarádky, která mě ochotně odtáhla do koupelny a všechno mi ukázala. Mezitím připravila misky a všechno do nich nasypala a odnesla to do pokoje. Potom na stolek dala pití a počkala až přijdu. Když jsem přišla, Lucy horor spustila. "Z týhlesklenice jsem se už napila. Tahle je tvoje.." ukázala na sklenice. "Okej." prohlásila jsem, a odsunula jsem jí. Lehla jsem si k ní a v poklidu sledovala scream 4. Na duchy a na žádné jiné příšery, nadpřirozené bytosti nebo zvuky o půlnoci moc nevěřím. Zdá se mi, že Lucy ale věří. Moc se jí to nedaří skrývat. "Proč se snad v každým hororu musí objevovat holčička? Bylo to i v Lodi duchů.." uvažuje nahlas Lucy. "Jo, bylo.. U toho jsem se bála i já. Neustále jsem si říkala že to nebylo podlezkutečnosti. Tak si to taky říkej.." poradím jí. "Tak fajn. Hele nechceš se dívat na nějakou komedii?" navrhne m

. "Ty se bojíš!" popíchnu jí se smíchem. "Ne,nebojím!" ohradí se okamžitě a malinko zrudne. "Fajn..." řeknu nakonec, vypnu horor, a pustím Ramonu. Na Lucy je vidět že si znatelně oddychla. 

Probudím se asi v jedenáct zimou a taky hlukem. Našpicuji uši, abych se zaposlouchala do zvuků, vycházejících z kuchyně. Namlouvám si, že je to od sousedů, a celkem úspěšně, a málem bych tomu věřila... Kdyby nespadla snad nějaká miska. Trhnu sebou, a šťouchnu do Lucy. "Ummhhh..." ozve se ospalé zabrblání z Lucyiny postele. "Lucy, prober se!" šťouchnu do ní trochu víc. Zabere to, a kamarádka se posadí na posteli. "Co je?" zeptá se zmateně. "Něco spadlo v kuchyni! Byli tam slyšet podivnýzvuky!" zašeptám. "Cože!?" lekne se i ona a v příštím okamžiku je u mě v posteli. "A kdo se tady nebál nadřirozena, co?" popíchne mě kamarádka se smíchem. Musím jí v duchu uznat bod, i v téhle noční můře zůstává vtipná, a nad věcí. Uslyšíme další bouchnutí. Lucy okamžitě zklapne. "Něco mi říká, že tohle bude dlouhá noc..." zamumlá a srdce jí bije strachy. Mlčky přikývnu. 

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Zobrazit další články tohoto autora

Související články